Proč podobnosti mezi snem a životem k výkladu nestačí

Sny odráží a propracovávají, co jsme zažili přes den. Když se jim snažíme porozumět, zpravidla si nejprve všimneme toho, do jaké míry napodobují situace z bdělého života. Ptáme se, jaké skutečnosti se „promítly“ do snu. Daseinsanalytická metoda výkladu snů, kterou na našich skupinách postupujeme, se od této tendence odpoutává. Výkladová praxe totiž ukazuje, že zkoumání podobností mezi snem a bdělým životem odvádí pozornost snícího od žitého smyslu jeho snu. Když se snící snaží zařadit sen do kontextu svého bdělého života, paradoxně si může zabránit, aby snu opravdu porozuměl.

Rozdíl těchto dvou přístupů vynikne, porovnáme-li dva výklady stejného snu. Právě takovou vzácnou příležitost nabízí rozbor „snu o jeskyni“, zachycený Jiřím Růžičkou v jeho knize Výklad snů daseinsanalytickou metodou. V ní se snící dopracovává ke dvěma odlišným výkladům, přičemž každý výklad odkazuje k jiným skutečnostem z jejího bdělého života. Kdybychom byli při výkladu snu odkázáni pouze na jeho podobnosti s bděním, nebylo by možné rozhodnout, který z obou výkladů je správný. Tato snící však byla schopná opravit první výklad svého snu a spojit jej s jinou situací ze svého života. Dokázala to díky tomu, že při druhém výkladu důsledně sledovala, jak ji sen oslovuje a co v něm prožila.

Sen je třeba vykládat z prožitku snu samého, nikoli hledáním podobností snu s bdělým životem snícího. V následujícím textu se pokouším objasnit tuto stěžejní zásadu daseinsanalytického přístupu ke snům.

Sen o jeskyni

Nejprve zkrácený popis snu:
Byla jsem v jeskyni, která existuje i ve skutečnosti. Není přístupná veřejnosti a nachází se v prostředí, který dobře znám, protože jsem se věnovala speleologii. Mnoho metrů lezete ve skružích po žebříku, než se dostanete do těch prostor. Ve snu jsem nejprve byla sama, pak se tam ale objevilo moje starší dítě, kterému ve snu i ve skutečnosti v té době byly dva roky, a mladší dítě, kterému byly tak tři měsíce. V jeskyni začalo hořet. Požár se blížil k žebříku. Musela jsem řešit, jak ty děti vynést na povrch. Neměla jsem nic, ani kombinézu ani šátek na nošení, který bych mohla použít. Starší dítě bylo ještě malé na to, aby mohlo lézt samo. Ocitla jsem se v situaci, kdy jsem mohla vynést jen jedno dítě, a uvědomovala jsem si jasně, že i když se zkusím vrátit pro to druhé, s největší pravděpodobností se vrátím pozdě. Nakonec jsem vzala starší dítě a lezla jsem s ním ven. Po cestě nahoru jsem si uvědomila důvod. Dítě, které nesu, umí mluvit, zatímco dítě dole neumí a nemůže volat „maminko“ ani říct, jak moc se bojí. Vzala jsem s sebou starší dítě, protože by od první chvíle rozumělo, že tam uhoří, a já bych slyšela jeho zoufalství a opuštěnost. U miminka jsem věděla, že bude opuštěné, ale nebude rozumět tak brzo, co strašného se děje, jako by tomu rozumělo to starší.

1. výklad: nedostatečná vazba k dítěti

Tento děsivý sen snící rychle spojuje se situací po porodu druhého dítěte. V blízkém okolí viděla, jakou nedobrotu dělá, když se upřednostní miminko a odstaví starší dítě. Dost se toho bála, až se nakonec chovala právě opačně. Podle jejích slov pro ni několik týdnů po porodu bylo druhorozené dítě spíše sourozencem prvorozeného. Teprve později jí došlo, že to není jen sourozenec jejího dítěte, ale hlavně její dítě. Starší dítě pro ni bylo důležitější, protože k němu měla mateřskou vazbu. Mladší se bála pustit tolik k sobě, aby ji starší dítě nepřestalo vnímat jako dobrou matku. A to se podle ní promítlo do snu. Už když se z něj probudila, myslela si, že dítě, které nechala v jeskyni, má méně ráda. Jinak si totiž nedokázala vysvětlit, že ho tam nechala.

Podle tohoto výkladu tedy sen zobrazuje, co se může stát, když děti potřebují matku, ale ona je nemůže zajistit obě naráz. V takové situaci snící upřednostnila starší dítě před mladším, protože vztah k mladšímu byl zatížený vztahem matky ke staršímu dítěti. Jednoduše řečeno, starší dítě je jí blíže než mladší a právě to jí sen ukazuje s až bezohlednou upřímností.

Snící si všimla ještě dalších skutečností ze života, které se v jejím snu odrážejí. Zmíním zde pouze jednu: na děti byla sama, což se ve snu projevuje tím, že v jeskyni chybí dospělý partner, který je pro výpravu na takové místo nezbytností.

2. výklad: dělit péči mezi více dětí

Po třech letech si snící uvědomila si, že na předchozím výkladu jí něco nesedí. Přišlo jí, že ve snu prožila něco jiného. Pustila se tedy do nového výkladu, ale tentokrát se už nenechala unést podobností snu se situací, kterou znala z bdělého života, ani nehledala, co jiného jí sen připomíná. Místo toho postupně procházela, co ve snové jeskyni zažila, a hledala pro své prožitky výstižná vyjádření. Jaké to bylo být nejprve v jeskyni sama, pak s dětmi a nakonec s ohněm, který se rychle blíží? Jaké pocity měla ohledně své volby a jak svému rozhodnutí rozuměla ve snu?

Důsledné zpřítomnění snové situace přivedlo snící ke skutečnosti, které v předchozím výkladu nevěnovala pozornost. Ve snu se trápí představou, že se pro mladší dítě nestihne vrátit. Nebolí ji, že její starší dítě přijde o sourozence, ale že ona sama ztratí své dítě. Tento pocit svědčí o mateřské oddanosti a přímé vazbě k mladšímu dítěti. Nelze tedy tvrdit, že její vztah k druhorozenému byl ve snu nějak naředěný vztahem k prvorozenému. Obě má ve snu mateřsky ráda.

Proč tedy upřednostnila starší před mladším? Důvod si uvědomila už ve snu! Starší dítě by od první chvíle rozumělo, že v jeskyni uhoří, a snící by ho slyšela volat o pomoc. Oproti tomu miminko si neuvědomí bezvýchodnost situace a hrůzu bude zažívat kratší dobu. Jednoduše řečeno, ve stejné situaci by starší dítě trpělo více než mladší a s ním by více trpěla i matka. Takto své volbě rozuměla ve snu a tento důvod poskytuje klíč k novému výkladu snu.

Také během druhého výkladu si snící uvědomuje podobnost snu se situací z bdělého života. Na obstarávání dětí bývala sama a musela vybírat, komu se bude věnovat dříve. Často se rozhodla tak, že rychle zabezpečila to starší a teprve pak se věnovala mladšímu. Např. dala nejprve najíst staršímu, které se dokázalo už krmit samo, a teprve pak kojila mladší, protože v opačném pořadí by starší dítě neúměrně dlouho čekalo a snadno propadlo zoufalství, že už ho máma nemá ráda. Přesto ale když nechávala miminko čekat, bála se, že mu to může nějak ublížit. Stejně jako ve snu i zde musí matka rozdělit péči o své děti v situaci, kdy ji obě vyžadují stejnou měrou. A stejně jako ve snu jedná i ve skutečnosti tak, aby vzniklo co nejméně utrpení. V bdění to znamená raději nechat mladší chvíli čekat, než nechat starší čekat dlouho. Ve snu to znamená zachránit dítě, které by více trpělo.

Navzdory prvnímu dojmu (po probuzení i během prvního výkladu) nebyl sen o upřednostňování jednoho dítěte před druhým, ale o dělení péče mezi děti, které obě miluje stejnou měrou. Její čin nebyl motivován nedostatkem lásky, ale láskou, která se rozhoduje tak, aby vzniklo co nejméně utrpení. Sen na vyhrocené situaci ukazuje život matky, která svou péči musí dělit mezi více dětí.

Vykládat sen z prožitku snu

Z tohoto snu a jeho dvou výkladů je patrná nejenom situace jedné matky a co obnáší mateřství obecně. Srovnáním postupu u obou výkladů se dozvídáme něco podstatného o metodě výkladu snů.

Viděli jsme, že oba výklady mají v bdělém životě své paralely. První výklad spojuje sen s obdobím po porodu, ve kterém si snící teprve vytvářela vztah k miminku a brala ohled hlavně na své prvorozené dítě. Podle druhého výkladu se sen podobá situacím, ve kterých matka volí takové řešení, aby v dětech nevznikal strach, že je opustila. Sen se tedy podobá dvěma odlišným situacím z jejího mateřského života a jeho smysl se ukazuje pokaždé jinak. Jak tedy máme rozhodnout, který výklad je lepší?

Očividně to není možné pouze na základě toho, jestli je snící schopná rozpoznat ve svém snu určitou situaci z bdělého života. Máme ale k dispozici nějaké jiné vodítko? Připomínám, že snící sama změnila názor na význam svého snu. Čím se řídila snící, když s odstupem času změnila názor na význam svého snu? První výklad jí neseděl, přestože jej původně sama navrhla. Uvědomila si totiž, že výklad nebral ohled na to, jak se v určité části snu cítila.

Klíč k druhému výkladu poskytl prožitek starostlivé lásky o mladší dítě, který snící během druhého výkladu znovu prožila. Z něj pak pochopila, že dala přednost staršímu dítěti, protože mladší si ještě neuvědomovalo blízkost smrti, a tudíž bude trpět kratší dobu než jeho starší sourozenec. Jelikož první výklad rychle vsadil sen do kontextu určité situace z bdělého života, nemohla snící jednotlivé aspekty snové situace znovu prožít a pojmenovat. Tím však ztratila kontakt s žitým smyslem svého snu.

Rozhodnout o správnosti různých výkladů pouze na základě podobnosti snu s bdělým životem není možné. Při výkladu je třeba sen znovu prožít a význam nacházet postupným vyjadřováním tohoto prožívání. To obnáší znovu si představit snovou situaci, nechat se jí oslovit, uvědomovat si své pocity a sledovat, čeho přesně se týkají a jak spolu souvisí. Jedině tak lze při výkladu zůstat v kontaktu s žitým významem snových situací. To se odráží také ve zkušenosti výkladu: snící má zřetelný pocit, že “to je ono”, že výklad “sedí”.

To jistě neznamená, že hledání podobností snu s bdělým životem nemá ve výkladu snů žádné místo. Na jednu stranu může vřazení snu do souvislosti bdělého života snícímu uzavřít cestu k prozkoumávání vlastních prožitků ve snu, jak jsme viděli výše. Na druhou stranu naše sny často ukazují jasněji než bdění, jak ve svém životě určité situace prožíváme a co obnáší naše postoje a chování. Hledání paralel mezi snovým a bdělým životem by tedy mělo následovat až poté, co si snící ujasnil prožitkové jádro snu. Výklad snů jím nemá začínat, ale může jím končit. Pro pochopení snu samého není nacházení podobností s životem nezbytné.

Zdroj
Růžička, J., Čálek, O. (2016). Výklad snů daseinsanalytickou metodou. Triton.